Poruchy chování, řídnutí kostí, alergie, kriminalita i zvýšený stres. Omezení kontaktu s přírodou u dnešních dětí má podle odborníků přibývající negativní dopady. "Když si vybavím své dětství, odvíjí se mi v hlavě film, v němž s partou děcek jezdíme na kole k rybníku, čvachtáme se v potoce, paběrkujeme brambory na poli a prozkoumáváme ‚divočinu' v okolí chaty, kam jsme jezdili," dokáže se ještě dnes zasnít čtyřicetiletý Petr Kučera. To všechno ale už odnesl čas...
Většina dnešních dětí vyrůstá v interiérech. Z domova do školy, na kroužek, domů. Mnoho z nich už zná přírodu jen jako kulisu za okénky dopravních prostředků. "Za posledních třicet let se dětem strašně zmenšily obzory a ubylo prostor, kde by se mohly samy pohybovat. Mnoho osmi, devítiletých dětí dnes v podstatě nevychází za prahy svých domovů," konstatuje známý přírodní aktivista, Angličan Tim Gill.
Taková "skleníková" výchova má podle mnoha odborníků za následek celou řadu zhoršujících se civilizačních problémů, ať už se jedná o deprese, přecitlivělost, alergie, poruchy chování či obezitu. Nebo řídnutí kostí. Zjišťuje se totiž, že současná populace začíná vykazovat nedostatek vitamin D - hormonu, který tělo získává přirozeně ze slunečního záření.
"S vitamínem D souvisí hodně funkcí v těle, například kostní metabolismus, děti z jeho nedostatku mívají skoliózy. Souvisí i s poruchami menstruačního cyklu a plodností. Dřív se dával vitamin D pouze kojencům, ale dnes zjišťujeme, že jej potřebují i teenageři, lidi v produktivním věku a senioři," vypočítává lékařka Helena Máslová z Centra psychosomatické péče.
Abychom vitamínu D získali dostatek přirozenou cestou, potřebovali bychom strávit denně alespoň dvě hodiny venku. Této normě se však podle lékařky Máslové nepřibližují ani malé děti, které by to nejvíce potřebovaly pro svůj zdárný vývoj.
Homo urbanus
viac na:tyden.cz
